Nejrůznější mikroorganismy jsou součástí přírody již miliony let a lidstvo s nimi společně žije. Jejich rozšíření v přírodě koresponduje s jejich výskytem na stavbách. Všechny povrchy, nejen stavební, jsou nosičem těchto mikroorganismů. V prostředí se běžně vyskytují výtrusy hub a buněk vodních řas. Ty jsou vázány na částice prachu a dále šířeny vzduchem do širokého okolí. Velmi snadno se usadí na nová místa a při dobrých podmínkách k životu, kterými jsou především vlhkost a dostatečná výživa, se rozrůstají z mikroskopických zárodků do pouhým okem viditelných kolonií.
Různobarevné skvrny, které jsou více zřetelné na světlých fasádách, jsou způsobeny právě rostoucími plísněmi, nejrůznějšími organismy nebo mikroorganismy, které pak mají vliv i na degradaci omítky. Biotické napadení tedy kromě estetické stránky fasády zhoršuje i funkci ochranou, jelikož může v dlouhodobém horizontu docházet ke snížení funkčnosti a v případě plísní i vlivu na lidské zdraví.
Primární podmínkou vzniku a následného usazení organismů je vždy vlhkost. Jako první by se tedy měla vyřešit příčina vzniku vlhkosti. Teprve poté je možné eliminovat další faktory, které se podílejí na biotickém napadení. Problémy způsobují především tepelné mosty, nevhodné kotvení nebo chybně provedené zateplení domu. Toto je možné odhalit pomocí infračervené termografie. Přesto ani kvalitní vypracování projektové dokumentace nebo kvalitně odvedená práce při provádění ETICS není zárukou, že nikdy k biotickému napadení fasády nedojde.
ETICS je pro výskyt nejrůznějších mikroorganismů poměrně specifický povrch díky svému složení jednotlivých vrstev. V posledních letech se navíc ukazuje, že výskyt těchto mikroorganismů souvisí právě i s tloušťkou použité tepelné izolace. Tepelně izolační materiál je vrstva, která snižuje množství tepla prostupujícího z interiéru. Dále je na vrstvu izolantu nanesena v poměrně malé tloušťce vnější omítka, která nedokáže akumulovat dostatečné množství tepla. V poslední době se navíc používají stále větší a větší tloušťky tepelných izolantů. Je to právě z toho důvodu, aby se co nejvíce omezil prostup tepla z interiéru budov. Často tedy může docházet k situaci, kdy povrch budovy uvolní do svého okolí větší množství tepla, než je doplněno ze spodních vrstev ETICS. Teplota povrchové vrstvy pak může být nižší, než je teplota vzduchu kolem a povrch tak může být podchlazený. Na takovém povrchu může snadno docházet ke kondenzaci vodních par v závislosti na obsahu vzdušné vlhkosti. Tato kondenzace pak může zabezpečit dostatečné množství vlhkosti pro růst mikroorganismů i beze srážek. Čím větší je tedy tloušťka izolace, tím uniká z budovy méně tepla. Venkovní povrch je chladnější, snadněji a po delší čas se na něm vytváří kondenzát, což podporuje růst mikroorganismů.
Na fasádách se tak mohou vyskytovat nejrůznější houby, řasy, mechy nebo lišejníky. Jedním z nejrozšířenějších mikroorganismů na fasádách jsou řasy. Jejich výtrusy se přenášejí vzduchem a jsou v podstatě přítomné všude stejně jako dostatečné množství vlhkosti. To je zabezpečeno srážkami, vysokou vzdušnou vlhkostí nebo kondenzací vodních par. Řasy pro svůj růst dále potřebují sluneční světlo, které slouží jako zdroj energie. Pomocí fotosyntézy pak produkují biomasu, dále oxid uhličitý nebo minerální látky, které snadno načerpají např. z prachových částic, usazených na povrchu fasády, a vhodnou teplotu, která se pohybuje mezi 20–23°C. Zamezit tedy uchycení a následnému růstu řas na fasádě je téměř nemožné.
Na budovách se řasy nejprve vyskytují jako mikroskopické organismy, které se postupným rozmnožováním projeví jako kolonie, které můžeme vidět pouhým okem. Jedná se převážně o zeleně zbarvené organismy, které žijí na povrchu materiálu. Tyto kolonie ovšem mohou mít i žlutozelené nebo modré zabarvení. Záleží na druhu řasy, která fasádu osídlila. Pokud se jedná o porézní materiál, mohou řasy růst i těsně pod povrchem, kde mají ještě dostatek slunečního záření. Bez světla a vody řasy růst nemohou. Na fasádě můžeme porost řasami pozorovat v závislosti na počasí. Ve vlhkém období je porost řasami nejčastěji zelený. Po vysušení a vyschnutí fasády může být tento povrch pouze našedlý nebo téměř neviditelný. Po opětovném zvlhčení se pak řasy opět zazelenají. Nejvíce náchylná místa pro jejich růst jsou pak různé překlady, římsy, balkony nebo parapety, odkud se pak šíří dále. Růst řas na fasádách podporuje růst zeleně, která se vyskytuje v bezprostřední blízkosti fasády, vodní plochy v její blízkosti, častá inverze, vlhčí mikroklima a podobně.
Nejrozšířenější houbou na fasádě je plíseň. Je to mikroskopická houba, která se vyskytuje na místech, kde je zvýšená vlhkost a vhodná teplota, nejlépe okolo 25°. Existují ovšem i plísně, kterým se dobře daří při teplotě okolo 10°C. Rozmnožují se pomocí spór. Spóry se uchytí na vlhkém místě s živinami, kde začnou klíčit a růst. Jsou ale nebezpečné pro člověka. Pokud jsou uvolňovány ve velkém množství, vyvolávají alergie, astma a mnoho dalšího.
Po napadení fasády plísní dochází nejprve k poruše estetické stránky fasády. Tím, jak se plíseň rozrůstá, působí na povrch ETICS odpadní metabolické látky plísní, a plíseň se rozšiřuje do štěrbin mezi materiály, např. do spár mezi polystyrenovými deskami. Tam plíseň způsobuje nejen objemové změny materiálu, ale i degradaci povrchové vrstvy a systém se otevírá dalšímu biotickému napadení. Plísně dokáží během krátké doby kolonizovat i celou stěnu fasády. Na toto osídlení má vliv i větší tloušťka použité tepelné izolace.
Na fasádě se dále mohou objevit i mechy. Jedná se o zelené výtrusné rostliny. Více náchylná pro růst mechů jsou místa zastíněná stromy, jinými budovami nebo severní části domů. Objevují se tedy na místech, kde je omezený přístup slunečního záření a jeho účinek se tak nemůže projevit. Na fasádách můžeme dále pozorovat i lišejníky. Ty jsou považovány za nejpomaleji rostoucí organismy, které se dožívají stovky let. Stélky lišejníků tvoří houbová vlákna, ve kterých jsou rozptýleny buňky sinic nebo řas. Často rostou i na podkladu, na kterém by samotná řasa nebo sinice nemohla existovat, a k podkladu jsou přirostlé příchytnými vlákny. Vylučují kyseliny, které naleptávají povrch. Důvod růstu lišejníků na fasádách je stejný jako u předešlých organismů – dobré klimatické podmínky, vlhké prostředí, nedostatek světla a podobně. Stejně jako plísně i lišejníky mohou způsobovat alergie a poškozují fasádu za vzniku mikrotrhlin, které se postupně zvyšují.
Jednou z možností, jak zabránit růstu řas a plísní na omítkách, je použití biocidní látky. V nátěrových hmotách určených na fasády jsou obvykle dvě skupiny biocidních výrobků – látky, které konzervují nátěrovou hmotu v obalu (in can), a látky, které ochraňují již hotovou fasádu proti růstu řas a plísní (ochrana suchého filmu). Hlavním předpokladem pro růst mikrobů je voda, která ve složení nátěrových hmot hraje důležitou roli. Proto i konzervační prostředky, které mají zakonzervovat nátěrovou hmotu ještě v tekutém stavu, jsou dobře rozpustné ve vodě. Látky, které mají ochránit již suchý film, by naopak měly být ve vodě rozpustné jen do určité míry, aby nedošlo k jejich jednorázovému vyplavení při prvním dešti. Vlivem povětrnosti se totiž obsah látek zabezpečujících ochranu suchého filmu snižuje, až nakonec biocidní účinek zcela zmizí. Velmi důležité je také zvolit vhodné složení biocidní látky. Některé biocidy jsou spíše algicidní (účinkují proti řasám), jiné fungicidní (účinkují proti houbám) a podobně.
Použití biocidních látek v širokém spektru účinnosti ovšem v dnešní době není možné a musí být brán ohled na životní prostředí. Proto v současné době používané biocidní přípravky představují jakýsi kompromis mezi jejich účinností a dopadem na životní prostředí. Některé dříve běžné biocidní látky jsou nyní zcela zakázány a do budoucna můžeme očekávat další zpřísnění používání látek s biocidním účinkem.